Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

Kávový servis (součást setu Lilia)

KÁVOVÝ SERVIS
součást setu Lilia, Studio Vjemy, Design 2012-2017

Kostra kávového servisu je součástí porcelánového setu Lilia. Autorské studio Vjemy, které založili v roce 2013 Adam, Samuel a Světlana Ciglerovi, v této sérii navazuje na tradici českého kubismu v užitém umění. Princip kubismu byl založen na krystalu - geometricky komplexní struktuře složené ze šikmých ploch a ostrých hran. Autoři se však inspirovali i islámským uměním dekoru, a to nekonečně opakujícím se vzorem, jehož mřížka je zpravidla šestiúhelníková. Zmnožením jednotlivých symetrických předmětů z kolekce geometrického setu a jejich vyskládáním vedle sebe pak vznikají podivuhodné trojrozměrné vzory, které jsou následně převáděny do 2d grafiky. Porcelán se vyrábí malosériově v České republice.

[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 



Ponocování v muzeu sice Pacourkovi přinášelo nevšední zážitky, ale nedostatek spánku ho začínal zmáhat. Cestou z práce třeba usnul v tramvaji a probudil se až ve vozovně, nebo mu doma při obědě únavou spadla hlava do talíře. Do služby nastupoval s kruhy pod očima, že si toho všiml i pan Ostříž. "Pane Pacourku, vzmužte se, jste po dvou dnech v muzeu jak mátoha. Pan Mour, kurátor muzea, potřebuje s něčím pomoci. Paní Fretková Vám uvaří silné kafe a pak šupem do věže, kde na Vás pan Mour již bude čekat." Pacourek se po kávě rychle vzpamatoval a bral schody po dvou, aby si prohlédnul věž, kde ještě nebyl. Pod ochozem věže už na něj čekal zamračený pan Mour a významně si klepal na ciferník kapesních hodinek. "Pane kolego, máte tři minuty zpoždění. Tady máte koště a koukejte co nejrychleji vyhnat ty holubí vetřelce, co se nám sem nastěhovali na ochoz věže. Svou přítomností povážlivě snižují důstojnost naší budovy. Věž muzea jest věrnou kopií zaniklé renesanční liberecké radnice a jest nepřístojné, aby zde bytovali jacísi nezvaní opeřenci." Pacourek si myslel své, úkol mu nepříjemně připomenul jeho četnickou minulost, ale nedovolil si protestovat. Vzal koště a šoural se pomalu na ochoz. Vzal za kliku a udělal "Kšá!" Z druhé strany dveří se ozval překvapený dívčí hlas: "Mon dijé, mamá, do budoáru nám leze jakýsi kosour. Ty máš dnes nějaké hosty?" Z druhé strany ochozu se ozval jiný ženský hlas: "Ať sečká v předpokoji, jsem jen v negližé!" Pacourek se rozpačitě držel kliky a nevěděl, co má dělat. Odkašal si a zaklepal na dveře k ochozu. Z druhé strany se ozval zase jiný, tentokrát mužský hlas: "RRačte dál, pane kocourrr, čemu vděšíme za Faši ctěnou náfštěvu?" Pacourek nakouknul za dveře a uviděl tříčlennou holubí rodinku, spěšně vyhřadovanou způsobně na zábradlí ochozu, a představil se: "Ehm, dobrý den. Omlouvám se, že ruším. Jsem muzejní hlídač Pacourek a byl jsem vyslán, abych vás vykázal z věže." Nato se ujala slova vylekaná madam: "Ó, to je ale frapantní situacé, pane kosour. Toto je naše trradišní letní sídlo již po několik sesón a ještě nikdi nikdo nás odsúd nefynáněl. My jsme rodina barrrronů Pižeonů, slafných světaznalých poštofních holubů a již náš grandpapá zde byl ctěným najémníkem! Co si počnemé? Rreservaci na věži v Bad Ischlu máme až na příští týden a do té doby z nás budou bezdomofcí!" Holubi zmatečně cupitali po ochozu věže sem a tam a pořád dokola vrkali: "Co s námi budé? Co si počnemé?" Pacourkovi bylo zchudlých holubů s modrou krví líto a najednou dostal nápad a povídá: "Vážení Pižeonovi, jestli tomu dobře rozumím, jste v našem muzeu na zahraniční návštěvě, navíc již Váš dědeček zde u nás v muzeu jistý čas pobýval, takže se dá hovořit o tradici, kterou je třeba ctít. Slétněte prosím dolů před hlavní vchod, za chvíli si vás tam vyzvednu." Pacourek uměl odhadnout charaktery, což teď holubům zachránilo střechu nad hlavou. Již dříve seznal, že se ředitel muzea rád předvádí před váženými hosty, kteří dodají muzeu i jemu coby direktorovi punc exkluzivity, kor jsou-li urozeného původu.

Pacourek seběhl z věže, oklepal ze sebe peří a zaklepal na dveře ředitelny. "Dále" ozvalo se zevnitř. Pacourek způsobně předstoupil před pana ředitele, zahaleného v cigaretovém dýmu, a oznámil: "Vážený pane řediteli. Naše muzeum poctil svou návštěvou urozený pan Samuel Pižeon, baron de Taubenschlag s chotí a dcerou. Jak jistě víte, pradědeček pana Pižeona byl osobním doručovatelem Jeho císařské milosti Františka Josefa I. Svobodný pan Pižeon je v Liberci na záletech, ovšem ve vší počestnosti, s chotí i s miloslečnou." Řediteli Hrochovi údivem málem vypadl doutník z tlamy: "No ano, ano, Pacourku, děkuji za upozornění, to je velice vážená návštěva, které musíme vzdát všechny pocty!" Ředitel Hroch sice nevěděl, jak se takové pocty vzdávají, nevěděl nic ani o rodině urozených poštovních doručovatelů, ale rozhodl se, že svou neznalost zastře přehnanou aktivitou. Mezitím již před muzeem čekala nervózní holubí rodinka. Zčista jasna a bez varování se k ní přihnal průvod nejvýznamnějších muzejních zaměstnanců, kteří zrovna nebyli na obědě nebo kdesi jinde. Ředitel vyhnal zřízence Baribala na věž, aby zatroubil slavnostní fanfáru na počest hostí a paní Fretková honem sháněla v šuplatech v kanceláři něco k sezobnutí. Pižeoni byli tak překvapení, že nestačili ani říci svoje "Mon dijé". Ředitel Hroch si vzal slavnostní talár s muzejními insigniemi a ujal se slova. Ve stručnosti sobě vlastní shrnul v půlhodinovém proslovu význam rodiny Pižeonů pro evropské dějiny a poděkoval za pocty, které byly nyní prokázány libereckému muzeu tím, že sem rodina Pižeonů osobně zavítala atd. atd. Pacourek se smál pod fousy, jak to s Pižeony i s ředitelem Hrochem skoulel, a koukal, jak by nenápadně zmizel domů dospat noční pletky s Vlašákem. Všichni vypadali spokojeně, jen v zadní části slavnostního průvodu stál kurátor Mour, vztekle prskal cosi o patolízalství a degenerované šlechtě, se kterou je třeba zatočit, ale nikdo ho naštěstí neposlouchal. Ředitel se přeochotně ujal holubí rodiny tak, že si je vzal k sobě domů. Ubytoval je v parádním salonním pokoji pro hosty, kde nespala ani jeho vlastní tchýně. Třetí den opulentního hoštění se špajz pana ředitele ale natolik vyprázdnil, že se paní Hrochová v duchu přísloví "Ryba a host v domě třetí den smrdí" jala věc radikálně řešit. Rodina Pižeonů tak dodnes neví, proč je v libereckém muzeu nejdřív vyháněli koštětem z věže, pak je na vlastní účet po tři dny hostili v ředitelském salonu, aby je pak znovu paní Hrochová vyhnala koštětem až do Rakous.



 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje


» vypnout pozadí…

 

© 2004-2020 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 07.01.2021 19:42:55