Jáchym Metelka - otec, vyučený krejčí, došel na vandru až do Terstu a možná by se tam usadil, kdyby nevypukla roku 1848 revoluce. Rok mezi Italy bojujícími za svobodu (kdy snad mj. šil kabáty bojovníkům Giuseppe Garibaldiho) byl bezpochyby rozhodující pro utváření jeho osobnosti, ačkoliv nikdy nepodlehl pokušení, aby se po nuceném návratu domů svěřil někomu z blízkých s podrobnostmi italské pouti. V Itálii dostala mocnou posilu nejen Jáchymova národní hrdost a svobodomyslnost, ale i jeho výtvarné nadání. Možná už zde jej okouzlila krása jesliček, vždyť k prostému člověku Kristovo narození promlouvá zvlášť silně a mohlo se stát, že z uměleckých památek Itálie na krkonošského horala nejvíce zapůsobily právě betlémy.

Jáchym Metelka stál u zrodu betlému vystavovaného od Vánoc 1994 v Severočeském muzeu v Liberci. Navrhl jeho koncepci, stupňovité uspořádání do rohu světnice a přes třicet let jej postupně rozšiřoval (až betlém zaujímal šest metrů z jedné strany světnice a tři metry z druhé a zakrýval celá dvě okna v rodné chalupě). Zprvu jej osazoval figurami vystřihovanými z tištěných archů, záhy si je však maloval sám, neboť betlém byl pohyblivý a on musel figuru pro pohyb náležitě upravit. Když spatřil světlo světa roku 1866 (jako již sedmé dítě) syn Václav, otec netušil, že v něm najde talentovaného pomocníka. Není známo, k jaké události se vztahuje datum, uvedené na pozadí současného betlému – 15. prosinec 1888. Každopádně Václav již velmi mladý začal s betlémem otci pomáhat a opotřebované papírové figury nahrazovat vlastními, vyřezanými z lipového dřeva. Obrovský betlém obsahoval řadu pohyblivých skupin figur, anděly kolébající Ježíška, dvě růžice andělů a andělských muzikantů na nebesích a nad chlévem, město s „židovskou školou“ zákoníků, kývajících a kroutících hlavami nad starozákonními předpověďmi proroků, řezníka s kozou, děti na houpačce a na kolotoči, komedianta na hrazdě, pastýře ženoucího ovce, důl s horníky, muže, jak řežou a osekávají kmeny stromů, ponocné na hradbách a strážného na věži, muzikanty a ještě řadu scén, známých také z betlému Václavova bratrance Jana Metelky ze sklenařické chalupy zvané „na kovárně“ (kováři v kovárně, provazník, řezník aj. – dnes ve sbírkách Vlastivědného muzea pro Vysoké nad Jizerou a okolí).

Po smrti Jáchyma Metelky jeho syn Václav betlém zmenšil a dal mu podobu, kterou lze vždy o Vánocích spatřit v Severočeském muzeu. Betlém je široký tři a půl metru (přepona trojúhelníka) a je osazen 250 dřevořezbami o výšce od 3 do 20 centimetrů, z nichž je více než třetina pohyblivých. Figury jsou různých typů (též oblékané a kašírované) a od několika autorů. Pohonný mechanismus, celý ze dřeva, byl původně poháněn závažím, nyní nahrazeným elektromotorem. Současný betlém je tedy až na malované Jáchymovo pozadí dílem Václava Metelky (1866 – 1954), podobně silné a košaté osobnosti jako jeho otec, rolníka, ředitele hospodářské záložny v Jablonci nad Jizerou, divadelníka, písmáka a vyhlášeného léčitele. Do sbírek Severočeského muzea se dostal zásluhou stejnojmenného vnuka Václava Metelky (1924 – 2005) roku 1967.

Pro úplnost je třeba zmínit ještě třetího velkého betlémáře z Metelkova rodu, Jáchyma (již zmiňovaného prvorozeného syna Jáchyma Metelky), ředitele měšťanských dívčích škol v Jilemnici a jednoho ze zakladatelů jilemnického muzea, v jehož sbírkách se nalézá též jeho betlém, dílo, které na první pohled prozradí příbuzenské pouto Metelků - betlémářů.